Když jsem se narodila, žil v beskydských hvozdech jako poustevník, nechal celý dosavadní život za zády a necítil se být dědečkem. Doteď mu říkám jménem. Postavil mi domek na prahu lesa a v noci jsme chodili ze seníku pozorovat jeleny. Zabýval se astrologií a astronomií a vyčetl ve hvězdách, možná v číslech, nevím, že budu mít v životě kliku. Od té doby jsem slýchala, že se nemusím ničeho bát, protože jsem se narodila pod šťastnou hvězdou.
Na světě jsou dva typy lidi – ti, které uklidňuje nevědět a my, kterým se přezdívá Hermiona. Lidé, kteří milujou každou dobře naplánovanou spontánnost! Excel s výbavičkou, načtené chytré knihy o porodu a výchově, diskuzní fóra, která nikomu nepřiznáte, instagramové profily o spánku, kojení i dětském chrupu, sepsaná porodní přání. Cítila jsem se připravená na mateřství, měla jsem takové to krásné těhotenství, o kterém se raději moc nešíříte, protože jste jedna ze sta.
Ani nevím, jestli jsem na svoji šťastnou hvězdu myslela na porodním sále, jestli jsem vůbec na něco myslela. Taška do porodnice tehdy zůstala stát sbalená v ložnici a porodní přání v ní.
Johan se narodil jako uplakané miminko. Nevěděla jsem, co je v takovou chvíli správně, ale přijala jsem, že má úloha je být pro svého syna tady a teď. Že žádná z mých rolí není v tu chvíli přednější. Nefungoval kočárek ani postýlka, jen moje náruč. A tak jsem seděla a seděla. Stal se ze mě takový Forrest Gump mateřství. Seděla jsem a kojila, chovala, naslouchala, konejšila, dala mu všechen čas světa. Možná to trvalo týdny, možná pár měsíců. Nevím, kdy přesně a jak, ale z mého syna se stalo to nejprímovější nejspokojenější miminko široko daleko. Máme v životě kliku.
Milé mámy, přeji vám, aby se vaše děti narodily pod šťastnou hvězdou. A pro jistotu jim to nezapomeňme připomínat. Krásný Den matek!