Milá hrdinko,

 

Moc tě zdravím, po roce. Po tom nejdelším nejkratším roce v mém životě. 

Po roce bezesných nocí, které jsem pronosila v náručí, prokojila, propletétala prsty kolem jeho drobných ručiček, které mě za ně pevně držely. Po nocích, které jsem proplakala. Občas dojetím a nepopsatelnou láskou, občas vyčerpáním a občas i zoufalstvím.

 

Po roce plném dlouhých dní, během kterých jsem ho nepustila a dokola pusinkovala jeho jemné voňavé tvářičky. Po roce, kdy mi to Moje všechno převrátilo život vzhůru nohama. Po roce plném nekonečných otázek.

Milá hrdinko,

Někdo by možná řekl, že po této době už budu zkušenější a jistější. Že ti budu moci předat nějaká moudra. Ale ne. Jsem stále na úplném začátku. Moc ráda ti ale sepíšu pár stručných vět, které by tě mohly povzbudit, když máš horší den, a které si sama snažím často opakovat.

Je úplně v pořádku, že si nevíš rady.

Je úplně v pořádku, že máš pocit, že to nezvládneš.

Je úplně v pořádku, že každý den uděláš nějakou blbost. Učíš se tu nejtěžší roli, kterou jsi v životě dostala.

Jeden den bude krásný, druhý si budeš chtít navždycky vymazat z paměti. A bude se to neustále střídat.

Tvé tělo si na málo spánku „docela“ zvykne.

Nic, NIC netrvá věčně. Jeden den se probudíš a to, co jsi celou dobu řešila, samo odejde. A přijde zase něco úplně jiného. 

Obklop se lidma, kteří tě doopravdy podporují, nesoudí a hlavně neznejišťují. Nepotřebuješ znát odpovědi na konkrétní otázky. Potřebuješ podporu a ujištění, že vše, co se rozhodneš udělat, děláš správně. A tak to doopravdy je.

Můžeš si postěžovat. To, že si stěžuješ neznamená, že jsi nevděčná.

Nauč se větu: „Díky za radu, ale já to dělám jinak a vyhovuje mi to.“

Kamarádka, která tě obejme, pomůže o 100 % líp než kdejaký profi instagramový účet s radami (I ten tě totiž občas může pěkně znejistit, přestože to myslí sebelépe).

Dej na svou intuici! To je opravdu to nejdůležitější.

Někdy mnohem víc pomůže přestat hledat odpovědi na otázky proč, zatnout zuby a přijmout, že teď to prostě takhle je. A že bude líp.

Pokud máš pocit, že na nic nemáš čas – Jednou mít budeš. Slibuju. (a u sebe doufám v totéž)

Pokud máš pocit, že jsi osamělá. Cítíme se tak občas všechny. Jsme v tom společně, každá ve svým upatlaným tričku, které je našim domácím dresem. Až budeš ve dvě ráno vzhůru a ptát se sama sebe „proč“, když celý svět spí, vzpomeň si na statisíce maminek, které v tu samou chvíli dělají totéž.

Pokud máš pocit, že ses ztratila. Že už to nejsi ty. Zase se dříve nebo později najdeš. Nebudeš to už stará ty, najdeš se jinak, nově. A mnohem krásněji.

To, jak dobrá jsi máma, neurčuje bohaté jídlo, které děťátku servíruješ, chytrá Montessori hračka ani cool dětská skupinka.

I když máš pocit, že se vše nekonečně vleče, nakonec to strašně uteče.

Možná máš pocit, že ti teď uniká tolik večerů s kamarádkami. Tolik dobrodružných cest. Čas s partnerem. Ale neuniká, tohle počká a znovu to přijde. Teď jsi pro někoho tou nejdůležitější osobou na celé planetě. To nepočká.

Jsi silnější než kdy dřív.

Jsi důležitější než kdy dřív.

Máš více schopností než kterýkoliv létající superhrdina s pláštěm.

Milá hrdinko. Opakuj po mně: Můžeš mít všechno. Jen ne všechno najednou.

A v tom je to krásný. Opravdový. Poznala jsi ten surovej, nepřibarvenej (a přesto tolik barevnej) život. Život mámy.

 Nic není víc. <3

 Tak na Tebe!